David Plaček
Za zmínku také stojí oblast, ve které David žije - Kootenays.
- Počet článků 60
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2185x
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
Oblíbené blogy
David Plaček
Mlsný fotoblog: Kuře podle Neigelly
V době, než jsem zcela zrušil své předplatné satelitní televize a vrátil se zpět k večerům ve společnosti satelitního rádia, knihy nebo domácí kreativity (či kombinací), patřila k mým oblíbeným programům mimo CSI a zpravodajství také kanál o vaření. Mimo již zmíněných převratných míchaných vajíček, byla mou oblíbenou a inspirativní společnicí Nigella Lawson. Jednoduchost a přitom chuťová harmonie patří samozřejmě k mým prioritám. Myslím, že i českým čtenářům byla představena v polovině loňského roku její kuchařka. Kritika, která zazněla z řad domácích oponentů byla zřejmě oprávněná díky dostupnosti / nedostupnosti mnohých surovin Nigellou zmíněných. Já jsem vybral recept, který s oblibou vařím také už několik let a který jsem mírně poopravil dle mých konzervativních chutí a také dostupnosti surovin na malé západokanadské vsi.
David Plaček
Mlsný fotoblog: Vepřová panenka se švestkami a slivovicí
Dnes jsem připravil specialitu z Dalmácie, na niž jsem recept obdržel od své korespondenční přítelkyně Verunky z Holandska, která jej převzala z Nostalgické kuchařky od Dušana Karpatského. Tato specialita se v Dalmacii vařila už v 16. století a dle názvu není třeba snad ani dodávat, že s Moravou toho má očividně hodně společného.
David Plaček
Mlsný fotoblog: Staročeské kuře na kyselém zelí
Přiznám se, že na časové ose již přesně nedokážu zařadit, kdy jsem tento recept vařil jako pilotní experiment, ale určitě už to bude pár let. Nicméně jaksi v kontextu zimy, chladného počasí a vůbec svém podvědomí, mám kyselé zelí v současné době hierarchicky zařazeno o něco výše, než je tomu v létě. Takže se také s vámi dnes podělím o tento svůj recept.
David Plaček
Mlsný fotoblog: Domácí tlačenka
Předvánoční čas byl, je a navždy bude spojen v mé mysli na čas trávený u mých prarodičů. Moje babička dnes slaví své 80.narozeniny a i přes vzdálenost, která nás dělí kilometrově, jsme si velmi blízko. Pomyslné propojení nejen našich srdcí, ale i vášní pro vaření a pečení je prakticky věčné. Můj děda byl profesí řezník a spolu s babičkou mě naučili spoustu triků a samozřejmě vynikajících klasických receptů. Samozřejmě nemám takovou praxi jakou měl můj děda, ale tradičních moravských zabíjaček jsme společně absolvovali nesčetně. Moje pracovní vytížení mi v současné době bohužel nedovolí zabíjačku uskutečnit od A po Z se vším všudy, nicméně určité zabíjačkové speciality lze s přehledem uskutečnit i v časově i prostorově limitovaném prostředí. Samozřejmě existuje opět celá řada variací a libosti chutí, já bych vás dnes rád seznámil s klasikou, kterou vždy s láskou a elánem připravoval můj děda Mojmír. Vůně a chuť, která se dnes line mým kanadským domem velmi realisticky připomíná mé dětství v Lukavici.
David Plaček
Mlsný fotoblog: Hovězí na zázvoru (Geung Ngao Yuk)
Variací na tento recept existuje jistě celá řada. Ve Wikipedii se u tohoto hesla můžeme dočíst, že si tento recept svou velkou oblibu získal v 60.letech minulého století zejména v kalifornském San Francisku a následně v 70. a 80. letech také v kanadském Calgary díky restauraci Yum Yum Tree.
David Plaček
Mlsný fotoblog: Kachní prsíčka na pomerančních
Začala zima a s ní také nové úkoly, povinnosti a rituály... Samozřejmě vaření a kulinařina neustaly, nicméně se přiznám, že v mezičase mezi večernírním a ranním během za sněhovou frézou mi už nestačily mé korespondenční síly, abych zvládnul mimo dalších povinností fotky a recepty umístit na blog. Pokud mi čas, závěje a síly dovolí, budu nadále a rád zasílat své vyzkoušené recepty. Na dnešní sváteční nedělní oběd jsem si připravil netradiční provedení tradiční kachny na pomerančích v mírné – zato však jistě zajímavé úpravě.
David Plaček
Mlsný fotoblog: Houbový guláš
Tak myslím, že houbová sezóna je pro letošní rok definitivně u konce... Naštěstí zatím u nás teplota ještě nepoklesla pod bod mrazu – a přiznávám bez mučení, že jsem vděčný za každý deštivý den (v tomto čase) – tedy na upřesnění – za každý den, kdy nesněží... Zlí jazykové nám pro letošek díky vlivu El-Ňiňa předpovídají opravdu vydatnou sněhovou nadílku, takže uvidíme. Každopádně má tradiční desitiminutová výprava do lesa, který mám ze třech stran kolem svého domu byla – jako obvykle – úspěšná a z posledních letošních hřibů jsem se rozhodl udělat guláš – tolik v diskuzích zmiňovaný. Těším se na vaše komentáře a vaše zkušenosti.
David Plaček
Mlsný fotoblog: Tatarák
Tatarák je prostě další s klasických českých pokrmů. Myslím, že už jsem pár Kanaďanů spolehlivě vyděsil jen popisem přípravy a použitých surovin. Primární a naprosto zásadní otázka se z jejich úst dostaví téměř okamžitě: “... ale to maso nejíte syrové, že ne...???!!!” Vždy se trošku pousměju a potom s lišáckou chladnokrevností suše odpovím: “...samozřejmě, že ano... jinak by to nebyl tatarák...” Každopádně ten, který přemůže svůj ostych a ochutná, dá jistě za pravdu všem, co tatarák – stejně jako já – milují, že je to opravdu lahůdka! Na druhou stranu – a to mi věřte, že by byl téměř hřích to ze zdejšího hovězího nevyzkoušet a neservírovat. Severoamerické hovězí má naprosto odlišnou texturu a samozřejmě i chuť s porovnáním s evropským. Je to samozřejmě dáno dvěma zásadními faktory – odrůdami hovězího a procesem zrání masa, ale to je jistě na samostatnou přednášku a odbočil bych od stěžejního.
David Plaček
Mlsný fotoblog: Kanadský los na ginu
Jak úžasná imperialistická kombinace! Posuďte sami! Tyto plátky, které jsem dostal od své kolegyně Christine, pochází ze zvířete, které se zde označuje jeko “elk” a ulovil jej její manžel na lovu minulý týden. Vzhledem k tomu, že nejsem ani nimrod, ani zoolog, mám trošku problém s překladem, ale pokusím se nastínit, o jaké zvíře se vlastně jedná...
David Plaček
Mlsný fotoblog: Mámina fazolová polévka se smetanou
Nevím, jestli jsem ve svých předchozích článcích zmínil, jak moc jsem “polévkový”, ale řekl bych, že stejně tak, jak mám rád maso, mám rád i polévky. Moc jsem jich zatím zde na blogu neprezentoval, ale budete-li mít zájem, rád se s vámi o mnohé z mých inspirací a variací podělím. Tato fazolová polévka je velmi jednoduchá a přitom velmi chutná. Základem jsou fazole konkrétně jsme vždy používali fazol šarlatový (v angličtině se jim říká Scarlet Runner Beans, v němčině Feuerbohne nebo Käferbohne) a jako děti jsme jim s oblibou říkali “švábi”. Takže většinou v sobotu bývala na oběd “švábová polévka”. Tento druh fazolí dal polévce svou typickou a nezaměnitelně krásnou starorůžovou barvu. Bohužel se mi zatím nepodařilo tady v BC tuto odrůdu sehnat, takže má dnešní improvizace je z tzv. “Pinto beans”, které sice zdaleka svou velikostí “šváby” nepřipomínají, ale barva je celkem blízká té původní receptuře.
David Plaček
Mlsný fotoblog: Vepřová panenka nadívaná slaninou, špenátem a mozza
Recept velmi zajímavý – jak přípravou, tak i chuťově, ale i esteticky. Stojí určitě za vyzkoušenou a inovacím se rozhodně meze nekladou. Z mého pohledu si klidně myslím, že např. substituce slaniny šunkou může být určitě zajímavá, stejně tak bych se nebál použít i aromatičtější sýr – klidně i olomoucké tvarůžky – daly by jistě panence patřičný říz. Doporučit mohu přípravu i ze zmrazené panenky – tuto bych řádně nasolil a načesnekoval ještě ve zmrzlém stavu a takto “ošetřenou” nechal v chladničce postupně rozmrznout – sůl se do masa vstřebá a toto je pak při pečení krásně růžové.
David Plaček
Mlsný fotoblog: Plněné papriky na omáčce z rajčat a cuketky
S tímto typem masové náplně bych rozhodně nezaváhal a opět označil tento pokrm jako jeden z typických českých. Existuje samozřejmě celá řada variací – jak v českém, tak i v mezinárodním prostředí – náplně s masem i bez něj, se sýrem, a la nádivka, s bylinkami, s míchanou zeleninou, rýží, těstovinami; a omáčky od klasického výpeku přes rajskou až ke smetanovým a sýrovým variacím. Mé suroviny i postup jsou vcelku banální záležitostí, k technologii bych jen na úvod dodal, že důkladné zpracování mletého masa utvoří krásnou homogenní strukturu a přídavek rýže zajisti perfektní objem lusků i po zchladnutí (“nescvrknou se”).
David Plaček
Mlsný fotoblog: Hovězí játra na smetaně
Vynikající recept, který jsem už dlouho nepřipravoval, ale při svém posledním nákupu mi ta játra “padla do oka” a přesně jsem věděl, jak bude jejich finální podoba vypadat... Určitě lze použít jakákoliv játra – dle libosti (někdo raději drůbeží, jiný vepřová a já – samozřejmě zůstávám věrný hovězím). Také předpokládám, že co domácnost, to jistě osvědčená klasika. Já vzhledem ke svým – v současné době konzervativním chuťovým buňkám – zůstávám vcelku věrný “klasice”. Také si dovedu představit mnohé, jak nad mou prezentací budou “ohrnovat nos”, ale věřte, že já osobně 1) nikomu své recepty násilně nenutím 2) nepatřím k žádným extremistům 3) v podstatě nemám neoblíbená jídla, a tudíž mi jejich konzumace nevadí. Každopádně věřte, že játra opět mohou dobrým způsobem obohatit váš podzimní jídelníček díky svému nezanedbatelnému obsahu jak vitaminu A, tak vitamínů B.
David Plaček
Mlsný fotoblog: Vepřo-knedlo-zelo
K tomu asi není vůbec třeba co dodávat – prostě klasika. Když se mě někdo zeptá, jaké je klasické české jídlo, tak rozhodně nezaváhám a začnu vyjmenovávat... samozřejmě vždy patřičně zdůrazním, že klasických českých jídel je celá řada a není jednoduché priorizovat. Vepřo-knedlo-zelo ovšem zaručeně spadá do první trojice – ať se vám to líbí nebo ne... Technologií příprav je jistě celá řada a vám, kteří máte možnost si přípravu ulehčit zakoupenými polotovary rozhodně nevzpílám, ba naopak. V mém případě jsem nucen si vše připravit od začátku, ale jak jsem již v předchozích článcích psal – naučil jsem se i kynutý knedlík zvládnout z hladké mouky a to mě těší. Vzhledem k tomu, že často ty snídaňové houstičky nezbydou, uchýlím se někdy buď k obyčejným hrubším krutonům (a vytvořím celkem dobrou napodobeninu houskového knedlíku), nebo do nich nepřimíchám nic a jsou také ok. Správně připravené maso je základem – to je u mě (jako u správného řeznického vnuka) priorita. Někdo preferuje trochu prorostlejší maso, nejlépe bůček, jiní mají zase raději maso libové. Já osobně volím nejraději kombinaci nebo “zlatý střed” tak, aby maso nebylo úplně suché, ale také ne příliš tučné – například krkovička nebo plec. Tipů na pečení masa existuje mnoho – já osobně doporučuji maso nasolit, načesnekovat, nakmínovat a napepřit den předem a nechat v chladničce marinovat. Zelí je pro mě sezónní záležitost – v letních a podzimních měsících volím sladko-kyselou variantu, v zimních naopak kysané.
David Plaček
Mlsný fotoblog: Kanadsko-česká kapusta
Na sobotním farmářském trhu u nás v Nakusp se mi pod ruku dostala tato nezvykle kadeřavá, avšak zajímavá zelenina, která mi byla představena jako "kail" - což by v českém překladu odpovídalo výrazu kapusta, avšak nebyla to hlávka, jakou známe z běžné praxe, byly to jen kadeřavé listy (viz. níže). Každopádně i tak ve mě vzbudila chuť na klasickou kapustu, která se u nás celkem běžně a často konzumovala - zejména s výpečky a bramborovým knedlíkem. Takže bych řekl, že technologický postup zůstává zachován, pozměněna je jen konzistence vstupní suroviny, jak by se dalo zapsat do protokolu...
David Plaček
Mlsný fotoblog: Fettuccine s uzeným lososem a alfredo omáčkou se su
Vrátil jsem se z malého dvoudenního výletu do Enderby, BC, kam jsem se jel podívat – pro našince na celkem nevídanou podívanou – a to na tažení lososů proti proudu v době jejich páření a v této souvislosti bych rád prezentoval velmi jednoduchý, zato však chuťově luxusní zážitek.
David Plaček
Mlsný fotoblog: Pikantní masové kuličky v rajčatové omáčce s ananas
Myslím, že o následujícím receptu by můj táta spolehlivě prohlásil, že je to “harmonie chuti”. Osobně jsem byl celkem dlouhou dobu zapřisáhlý odpůrce jakékoliv tzv. kombinace “Hawaii” – tedy jakoukoliv kombinaci masa či pizzy s ananasem či z nějakého mě neznámého důvodu bych si v české restauraci rozhodně nedal “přírodní kuřecí prsa zapečená se sýrem a broskví”... Chutě se každopádně vyvíjejí (stejně jako alergie a averze) a co nechutná deset let, neznamená, že za dalších deset to nebude vyhledávaná osobní lahůdka. Obdobně jsem přehodnotil svůj soukromý vztah k ananasu a dnes si vám jednu z takových kombinací – nyní už velmi oblíbených – dovolím prezentovat.
David Plaček
Mlsný fotoblog: Tradiční pečená krůta s netradiční nádivkou
Velikost krůty se samozřejmě odvíjí od počtu strávníků... Takže výběr nechám na vás. Pro letošní Thanksgiving jsme se rozhodli – vzhledem k šesti strávníkům k bio krůtě o velikosti zhruba 10kg – a tedy k něčemu, čemu já říkám “zlatý střed”. Velmi důležité je z mého pohledu důkladné nasolení a proležení tak, aby maso bylo chutné. S dostatečným časovým předstihem je třeba také volit event. rozmrazení (ve většině případů předpokládám, že se bude jednat o tuto variantu) – v tomto případě a velikosti doporučuji rozhodně postupné rozmrazení v lednici, které bude trvat cca 3 dny. Krůtu je dobré nasolit z povrchu již během prvního dne rozmrazování, následné nasolení dutiny můžeme provést, během druhého dne. Během solení je třeba také provést odhad potřebného množství nádivky, protože každá krůta či krocan se různí. V současné době je mnohem více dostupných tzv.masných plemen (a prostor pro nádivku je tedy značně omezen, nicméně řešení pro ty, co se jim kvantita bude zdát nedostatečná, je řada). Stejně tak důležité jako je postupné a pomalé rozmrazení, je samozřejmě i pečení. Na krůtu o zmiňované velikosti doporučuji také minimálně 6 hodin postupného pečení a důsledného podlévání tak, aby kůžička byla krásně dozlatova propečená a křupavá a maso uvnitř křehké a rozpadavé. Není rozhodně nic horšího než “gumová” nebo nedej-bože od kostí krvavá.... Pro ty z vás, kteří jste – stejně jako já do určité doby - neměli o dalším využití kostí a skeletu z krůty (a vůbec z jakékoliv drůbeže) po upečení a obrání ponětí, jak výtečný vývar se dá z takovýchto “zbytků” ještě připravit – vřele doporučuji vyzkoušet. Recept na vývar z mého pohledu bude také následovat.
David Plaček
Mlsný fotoblog: Chalupářský koláč
nebo chcete-li shepherd’s pie, cottage pie či cowboy pie má jistě zajímavou historii. Podle literárních zdrojů se nejprve (zhruba kolem roku 1790, kdy byly brambory představeny jako konzumovatelné) začal užívat pojem “cottage pie” – odvozeno od slova “cottage” = chalupa(ve smyslu skromného přístřešku). Recepty z této doby tento pokrm zpravidla popisují jako orestované zbytky jakéhokoliv masa překryté vrstvou nakrájených brambor (dnes se užívá zpravidla bramborová kaše), které po upečení zjevně připomínají tašky na střeše. Odtud pravděpodobně původ jména. Pojem pastýřský koláč (shepherd’s pie) se objevuje až po roce 1870 a od té doby se de-facto pro stejný pokrm užívají oba názvy bez ohledu na to, jaký druh masa je použit (hovězí či skopové). Za jednu z tisíce variant a za inspiraci jsem vděčný své kolegyni a výborné kuchařce a cukrářce Lauře.
David Plaček
Mlsný fotoblog: Hovězí guláš
Gulášek je prostě klasika a má nesčetně variací a různých obměn – s česnekem i bez něj, s rajským protlakem i bez něj, z vepřového nebo hovězího nebo půl-na-půl... Moje osvědčená klasika je variací na gulášek jaký mě učila teta Milada z Mikulova a musím přiznat, že její tip na přídavek slaniny dává guláši takový správný říz...
David Plaček
Mlsný fotoblog: Zapečené filé se šlehačkou a sýrem
Když jsem ještě v Česku při přednáškách občas odbočil z tématu farmaceutické péče a zabředl do tématu kulinářského, často jsem byl tázán, jak bych charakterizoval pátou chuť umami...Má odpověď byla vždy celkem pohotová: „...znáte ten pocit boulí za ušima...? – tak to je umami...“. Umami povznáší celkový chuťový zážitek z jídla, takže máme pocit, že se jídla nemůžeme dostatečně nabažit. Za zdroj umami je považována sodná sůl kyseliny glutamové - glutaman (MSG). MSG je – zejména tady v severní Americe – téměř démonizován a běžná populace bez znalosti biochemických procesů v organismu je časno médii a jinými „šarlatány“ bludně manipulována a diagnostikována s potravinovou alergií na MSG. Já tvrdím: absolutně vyloučeno, alergie na MSG neexistuje, MSG je přítomen běžně v mnoha potravinách a kyselina glutamová je aminokyselina, kterou tělo ke svému normálnímu „biochemickému chodu“ potřebuje. Ale to je určitě na samostatnou diskusi nebo na jiný článek.... Pro mě osobně je synonymem umami filé zapečené se šlehačkou a sýrem a to i bez uměle dodaného MSG... Ochutnejte prosím se mnou...
David Plaček
Mlsný fotoblog: Krůtí prsa na muškátovém oříšku
Jak možná víte, muškátový oříšek je vlastně taková slovní hříčka, protože není ani z muškátu a není ani oříškem... Je to jádro pecky tropického stromu - muškátovníku. Využíván je především, jako dochucovací koření podporující chuť k jídlu a zajišťující klidné trávení. V historii se používal také k léčbě astmatu, nespavosti, zánětů slinivky a ledvin a k mírnění průjmů, nebo nadýmání. Jak uvádí jeden internetový server: "Je to koření s kouzelným aroma, před jeho silou bychom se však měli mít na pozoru..." a nezbývá, než souhlasit. Špetku muškátového oříšku mám osobně velmi rád nejen v mletém mase, ale zejména na drůbeži či v nádivkách... Blíží se kanadský den Díkůvzdání, takže budou určitě "nádivkové" hody. Dnes bych vám rád prezentoval velmi chuťově vyvážený recept, který je samozřejmě možné použít jak na krůtí, tak na kuřecí, ale i vepřové maso.
David Plaček
Mlsný fotoblog: Hovězí pečeně na smetaně s bavorskými knedlíky
Záměrně jsem do názvu neuvedl svíčková na smetaně, protože opravdovou svíčkovou dělám rád z pravé svíčkové a zásadně jako klasiku (a špikovanou) a servíruji "jen u slavnostních příležitostí" se vším všudy a samozřejmě také s klasickým kynutým knedlíkem. Tato variace, která by se taky dala nazvat "falešná svíčková" nebo "variace na svíčkovou" není vůbec složitá a chutná výtečně s jakýmkoliv druhem masa, vč. divočiny. Recept na bavorské bramborové knedlíky (Klöße) mám od své tety, která žije kousek od Norimberku, takže autentičnost je nepopiratelná. V některých lokalitách se dají koupit jako hotové těsto nebo v prášku, ale já mám raději klasiku a není to tak složité!
David Plaček
Mlsný fotoblog: Špagety s paštikou
Jak by řekl spisovatel ve středním věku o svých začátcích a prvotinách, tak i já jsem téměř přesvědčen, že špagety s paštikou se řadí někam na samý začátek mého experimentování v kuchyni. Co je však na tomto receptu zajímavé, a vyvolává u mě s odstupem mnoha let úsměv na tváři, je jeho “publikační historie”. Nejsem si teda zcela jistý měsícem, ale odhadnul bych to tak na září roku 1989, kdy jsem v časopise Receptář (tehdy celkem populárního pořadu ČST Receptář nejen na neděli s Přemkem Podlahou) s tímto receptem uspěl v nějaké školácké soutěži a časopis můj recept uveřejnil... Velmi jsem se tím pyšnil :-) :-) Každopádně dnes – s odstupem 21 let – můžu zřejmě spolehlivě prohlásit, že jsem ten recept už nikdy poté nezopakoval – až do včerejšího večera, kdy jsem si na něj vzpomněl a tak jsem ho znovu oprášil a včera naservíroval “školáckou” večeři. Musím říct, že ta chuť se mi vybavila, i když jsem neměl Jemnou drůbeží paštiku, nahradil jsem jí játrovkou, ale i tak to vůbec nebylo špatné. Dám k posouzení a vyzkoušení.
David Plaček
Mlsný fotoblog: Hubožer na česneku
Vynikající a přitom jenoduchý recept severoamerické kuchyně jsem otestoval a musím říct, že i zařadil do svého tradičního podzimního jídelníčku velmi rád. Vzhledem k tomu, že tento parazit (bohužel se o něm asi nemůžu vyjádřit jako o houbě, protože by mi mykologové jistě vyhubovali...) roste s největší pravděpodobností pouze zde v severní Americe, budete mě zejména vy, kteří se nacházíte na jiných kontinentech, muset přijet navštívit, abyste tuto delikatesu mohli vychutnat.
| předchozí | 1 2 | další |
